Přidat odpověď

Tak hele, vidíš, kolik mám dětí Když se zeptám tak, že holka pozná, že nemám čas, tak mě odbyde klasickým "Nííc." Nííc mě naštve, takže najednou čas mám a i z té nejmlaší ani ne čtyřleté dostanu, co dělali ve školce, kde byli venku, s čím si hrála, co zpívali, co malovala. A totéž u těch starších. Nestačí třeba otázka kde jste byli, protože je moc obecná, ale na otázku byli jste na zahradě už dostanu odpověď ano/ne a můžu se vyptat dál. Nejstarší (3. třída) pochopila, že bez otázek to bude rychlejší a radši to vyklopí rovnou (např. ve čtení jsme četli jen Mikeše a nevyšla na mě řada, to je blbý, ale v angličtině jsme dělali čísla na interaktivce a to byla sranda. V matice Filip tak otravoval, že jsme nestihli všechno a nebyla hra, úkol máme zase z matiky, odčítání pod sebou a pozítří jdeme do divadla...). Vyplave na povrch třeba problém, kterej se dá rozebrat, vysvětlit, řešit. Nechci se spokojit s jednoslovnou odpovědí.