Take jsem nepochopila, co autorka chtela svym clankem rici... Mozna by stalo za to, aby si nejdrive precetla nejake statistiky a nazory ostatnich "starsich" matek...
Je mi 39 let, prvniho syna jsem porodila ve svych 21., druhy se narodil pred mymi 38.narozeninami. Ziji sice v zahranici, ale krome testu, ktere jsem absolvovala (i kvuli svemu klidu) jsem nezaznamenala zadne postranni pohledy apod. Nikdy me nenapadlo povazovat se za starsi matku, citila jsem se fyzicky velmi dobre i diky tomu, ze jsem pribrala v tehotenstvi jen 8 kg. Naopak v porovnani s mladsimi maminkami, ktere se kolibaly a obouvaly pouze tenisky:-) jsem byla v daleko lepsi kondici. Ani nevidim vyrazny ubytek fyzickych sil oproti prvnimu tehotenstvi. Vsechno je individuelni, nekdo je stary uz ve dvaceti a je jen na matce, aby posoudila, jak se citi i po psychicke strance. Ja se tedy radim k "temer tricatnicim":-), takze u mne skutecne otazka veku neni na miste (doufam,ze to nezakriknu:-). Jina otazka je, ze uz jsem po vychovani sveho prvniho syna mela spoustu casu na sebe a ted si temi starostmi s mimisem prochazim znovu, ale nelituju...a urcite bych ve svem rozhodovani, zda mit, ci nemit dite
necekala na to, co rekne okoli.
Předchozí