Přidat odpověď

Mám nejstaršího prvňáka s velmi podobnými projevy, taky si stahuje maximum mé možné pozornosti, a k tomu mám batole (20 měsíců) a předškoláka (necelých pět)... a teda taky práci, asi tak na třetinu úvazku...
Domácnost je to poslední, čím se zabývám, nicméně ke svému klidu potřebuju, aby tu byl maximálně jen ten "provozní borčus" plus taková ta špína, co nikomu nevadí (neumytá okna, zaprášené šuplíky a tak). Prádlo nežehlím.. vaření - snažím se zrovna najet na systém, že hlavní jídlo u nás je večeře, při které si zároveň přichystám zeleninu na polívku na druhý den k obědu (plus do zásoby do mrazáku), dělám jí v pomalém hrnci, takže večer zapnu a dopoledne je hotová bez jakékoli mé asistence. Docela se mi tenhle systém osvědčuje, nedrtí mě od jedenácti pocit, že bych už měla jít vařit.
Já i děti ráno potřebujeme dost času na rozjezd, takže se to u nás vykrystalizovalo tak, že se učíme až tak od deseti, cca do té dvanácté, půl jedné. Hodně zapojuju předškoláka, s batoletem to je hukot, ale pomalinku se to lepší. Jediný co, museli jsme čtení naprosto přesunout na večer, syn čte s manželem každý večer, když já ukládám malošky a osvědčuje se to maximálně...
Těžký je to skloubení s prací, padám tu dost často na ústa, teď toho mám fakt hodně, a když se vyvrbí, že mám během týdne dva odchody z domova, tak je to znát na domácnosti, na škole i na učení. Zrovna tenhle týden jsme měli odchody tři, z toho já jeden pracovní, a dvě akce domškoláků, a teda budu se z toho vzpamatovávat celý příští týden (a to mám zas jeden odchod pracovní a jeden domškolácký...)
Za zásadní považuju spolupráci partnera - ať už v tom, že na sebe vezme část přípravy věcí do školy, nebo třeba víc uklízí. U nás je to v té rovině školní, domácnost sám od sebe teda nepřebere vůbec...