Přidat odpověď

Asi ano - uprostřed nebyla nijak zakrytá, divím, že mě nikdy neskalpovala a nic nezlomila - člověk měl respekt. Ve vaně jsme ji nemohli mít, protože ve vaně se máchalo, takže vymáchat, ručně vyždímat, dát do koše a vyskládat do té ždímačky tak, aby neskákala. Skákala téměř vždy a vší silou jsem ji musela držet na té židli a ještě tak, aby ta voda padala do menšího lavoru na zemi. Díky, nechci - to vždycky bylo řevu, jak jsem tydýt, že nedokážu takovou jednoduchou věc.
A měla debilní 3 gumový nožky, pochopitelně věkem sešmajdlé každou jinak.
pak jsem se taky bála papiňáku poté, co sousedce bouchnul a zbořil celou linku a mixéru a nástavce, co se na něm lisoval rybíz na šťávu - měl uraženou nějakou zarážku, takže se musel držet, aby se neprotáčel a já se bála, že se mi to nedejbože celý vysmekne. Netuším, zda by se to mohlo stát, ale věřila jsem tomu.
Domácnost - to bylo nepřátelský území