Přidat odpověď

Máme chuť oba. Umíme jazyk a já mám v Německu i rodinu, muž zase kontakty z doby, než se -šílenec- dal dohromady se mnou, ale ty má v Hamburku.
Ale mám starší děti s prvním mužem a dcera na něm hodně lpí,nadruhou stranu, kdyby zůstla tady s ním, taky by to sešlo. Pokud jí nechci tohle udělat, musíme vydržet tak cca ještě pět let. Syn už je velký a momentálně -kde jinde- v Německu.
Věku se nebojím ani nějakého "stesku po vlasti" apod.
Jediná taková těžší věc je, že v Německu, i když budeš sebelepší v práci, jazyce atd., vždycky budeš cizinec, navíc z východní Evropy, ale mně je to -popravdě- jedno. Já se cítím jako divný element i tady a v Německu by to bylo s mnohem větším pohodlím. Lidi tě sice nepřijmou, ale jsou slušní. A kdybychom šli do Hamburku, tak tam není ani tohle, tam je místní dost málokdo. Vždycky,když tam přijedu, tak je mi,jak by mi spadl kámen ze srdce a vešlo se mi třikrát tolik kyslíku do plic.