Přidat odpověď

Sáro, právě. Já to beru tak, že i kdyby na psa nikdo nezaútočil nebo nijak neprovokoval - vždyť - implantujeme-li lidské vlastnosti, - psovi nemůže být horko, nemůže být v blbé náladě, protože ho něco bolí?
Nemůže ho provokovat zvuk, který nesnáší, pach, který potká náhodně?
Nemůže mít zatmění? Nějaký zkrat? Třeba i mozkovou příhodu?

Za mne u všeho ano. Měli jsme psa operovaného, celá rodina věděla, kdy bude změna počasí podle něho (začal vynášet operovanou tlapu ) a podle kotníku naší babičky (taky operovaná).
Pes velmi dával najevo... "helejte se, dejte mi nažrat, ven nejdu a HLAVNĚ MNE NECHTE BEJT" prostě nechtěl nic, zjevně vypadal otráveně a chvílema i naštvaně.
Tu projekci lidských pocitů si nemůžu odpustit. A noha bolela, viditelně kulhal.

Protože prostě si někdo v rodině tohle neuvědomoval, ač jsme mu to x-krát říkali, tak si taky naběhl.

Pes na první pokus o otravování zvedl pysky.. pak začal vrčet a pak vyjel.
2 x vysvětlil. Psa jsem za tohle nikdy netrestala. Namlátila bych členovi rodiny..
Na mne ani manžela nevyjel nikdy. Děti se držely stranou vůbec. Ale tenhle člověk si to prostě nedal vysvětlit.