Přidat odpověď

souhlasím.

Přesně tak to mělo být a u nás bylo. Koupili jsme NO (nechali jsme ho uspat v 6-ti letech). Náš první pes, sice papírový, ale ví bůh, kde ty papíry natiskli.

Pak jsme zjistili, že je potomek rodičů chovaných právě nejspíš na zápasy. Trochu to bylo legrační, nebyl schopný ani se prát o hadr...

na straně druhé šíleně agresivní vůči cizím psům. Sousedů psa znal roky, jednou jedinkrát se potkali bez košíků a bylo to zlý.
Na jorku (domácí) si zvyknul rychle, ale kvůli cizímu psovi na procházce nebo kolem pozemku byl schopen rozbít plot, vrata, nebo přeskočit...
I na procházky jsme chodili s ostnáčem, lanž, dva obojky, dvě vodítka.. běžný obojek a vodítko a ostnáč, když už to fakt nešlo udržet.

Vůči lidem? Miláček. Stačilo, aby na něj někdo promluvil hezky a ležel na zádech a nechal se drbat.

Výjimky pouze 2 - pán kovoobráběč (asi pach) a uniformy. To fakt ňafal.