Přidat názor k článku Jak předejít pokousání dítěte psem

Tak koukam, ze tento fakt moc pekny clanek rozpoutal zase jednu hysterickou diskuzi!
Mam pocit, ze si ty rozhorcene matky nebohych ohrozenych deti asi vubec neuvedomuji ze za a) i kdyby se rozhorcovaly sebevic tak jejich ditka se psi budou muset zit a proto byt na jejich miste, tak me naopak velmi zajima, jak naucit sve dite spravnemu chovani pri kontaktu se psi a za b) ze psi si lide neporizuji protoze to jsou smrtici bestie, vymesujici pod kola jejich kocarku, ale proto, ze chteji svuj zivot obohatit o neco, co v lidske spolecnosti chybi. Nechci se tu zastavat nezodpovednych majitelu, co pousti sve psy na detska hriste, neuklizeji po nich atd. ale za vsechny pejskare vam rikam, ze takovych je minimum, ostatni jsou pratelsti, mili a hlavne zodpovedni lide, jejichz psi jsou stejne tak pratelsti a mili kamaradi!!!!
Jsem take maminka pulrocniho syna a uz ted vidim, jak ho kontakt s nasim labradorem obohacuje o dovednosti, ktere by bez nej proste neziskal. Dukazem je mi nefalsovane nadseni pokazde, kdyz ho rano po probuzeni uvidi, nekdy i trochu zarlim, protoze mam pocit, ze ho snad pes zajima vic nez ja ;)
Jeste nikdy v zivote se mi nestalo, ze bych byla ohrozovana psem, ale jiz nekolikrat se mi stalo, ze me ohrozoval nejaky zaryty odpurce psu, a v te chvili jsem byla rada, ze toho sveho psa mam s sebou, protoze vim jiste, ze ten by se me zastal i kdyby ho to melo stat zivot. Jednou na me dokonce jeden pan v lesoparku v poledne vytahnul pistoli se slovy, ze nejdriv odpraskne toho cokla a pak to nasije do me!!!!! A to jenom proto, ze jsem sla se psem! Pes byl minimalne 50 m od nej, vubec, ani v nejmensim si ho nevsimal, protoze se zrovna koupal v potoce, a hlavne je to labrador a panove ho nezajimaji s nad s vyjimkou okamziku, kdy vedou krasnou harajici fenku, coz tento pan opravdu nevedl.
Ale pokud se vratim z prochazky s psim exkrementem ve vzorku kocarku, tak jsem taky nastvana, ale ne tak na toho psa jako na jeho zabedneneho majitele. Zjistila jsem, ze na tyto majitele, ale rec slusnych lidi neplati. Nejednou jsem byla svedkem toho jak telefonujici majitel stredne velkeho psika spokojene pozoruje sveho milacka prave vymesujiciho na schody pred nasim domem. Upozornila jsem ho, ze tohle neni poprve a asi to neni uplne v poradku a on byl na me jeste sprosty. Tak jsem to vyresila jinak, v klidu jsem ono hovinko sebrala do igelitaku a vzhledem k tomu, ze vim, kde zmineny majitel bydli, tak jsem v rovnez klidu hovinko odnesla k nemu na rohozku...a majitel najednou pochopil, co me tak strasne vadi a od te doby mame schody uplne ciste! Ale uznavam, ze vsechna hovna asi prenaset nebudu.
Psum zdar Jana