(cituji Cockney „Vek 40ti let neni v zadnem pripade pro materstvi normalni a uz vubec ne pro prvorodicku – je to vek, ktery koresponduje k prvnim projevum menopauzy a to at na Morave a nebo na “Zapade”)
Sice jsem nenormální, ale své první (a doufám, že ne poslední) mateřství ve 40 si opravdu užívám. Ani nevím, co bych k tomu vlastně řekla. Těhotenství probíhalo normálně, porod normální, dítě donošené, zdravé, poporodní skóre maximální... Rodinné zázemí podstatně lepší než když mi bylo "ideálních 25", totéž platí o partnerovi i o finančních jistotách. Ten biologický věk asi nebude u každého fungovat úplně stejně. Mojí matce je 74, v 65 ještě jezdila na lyžích, má atraktivní zaměstnání a před rokem jsme řešily, zda se jí vyplatí zakládat společnost s ručením omezeným...
Upřímně si myslím, že starší matky (a vlastně nejen starší matky) by se měly zabývat jen tím, kdo by je nahradil v péči o dítě, pokud by předčasně zemřely. Měly by mít buď přiměřeně mladého a zdravého partnera, nebo sourozence, nebo jiného spolehlivého a blízkého člověka, který by se případně ujal výchovy nezletilého dítěte. To byla jediná myšlenka, která se mi mihla hlavou v této souvislosti. Jinak prožívám nejkrásnější období svého života, jsme všichni zdraví a těšíme se, že brzy zkusíme další miminko.
Článek mě místy skoro rozesmál - ta paní mi připadá se svými obavami jak z jiné planety.
Předchozí