Přidat názor k článku Vysněná holčička v pětatřiceti!

Milá Cockney
nevím, možná jsi lékařka a máš lepší a fundovanější názory než ostatní maminky zde. Ale i názory lékařů se mění. Já totiž poprvé rodila v roce 1988 a to mi bylo 24. Tenkrát se seběhla celá okresní nemocnice, aby se podívaly na "tu starou prvorodičku". Ostatní maminky tam s prvními mimísky ležely v věku 16 - 19 let, takže já už byla mezi nimi fakt stará vykopávka. Ale když jsem si v roce 1997 pořídila druhou dceru - to mi bylo 33 - nikdo se na mne jako na "starou" rodičku nekoukal. Takže i kdyby se tak do roka či dvou stalo, že by se miminko povedlo potřetí, já bych to brala. Fakt je, že můj manžel už třetí dítě nechce, takže - bohužel - asi mi nebude dopřáno si toto štěstí prožít ještě jednou, ale kvůli svému věku bych tedy vůbec obavy neměla.
Mimochodem: nedávno jsem četla o ženě (snad Rumunce), kerá porodila dítě ve 65 letech (po IVF). Tak TO mi přišlo fakt už pozdě. A sama sobě jsem si položila otázku, co mi přijde ještě že "ANO" a co se mi zdá už POZDĚ. V tomto případě se jednalo o umělé oplodnění a tak jsem sama se sebou vedla debatu, kdyby to bylo na mně, jakou bych stanovila věkovou hranici pro IVF. Vzhledem k tomu, že mně bude v květnu 41 a klidně bych si na mimíska troufla, hodně jsem o tom přemýšlela. Asi bych nedělala IVF po 45. narozeninách. Takže by se dítě v případě úspěchu narodilo do 46 let matky a snad by do jeho dvaceti let matka nejen žila, ale zvládla by mu být i oporou.....
Jo, on člověk nikdy neví - žena může mít mrně ve 25 a třicátých narozenin se nedožít. Takže co více, než našim dětem přát pohodové, spokojené a mladé maminky - a to baz ohledu na věk :-))).
Simča