Přidat odpověď

Báro, ale vyjádřím, jenže často dostanu na pr...tak se snažím krotit.

Tak k tomuhle tématu. Abych pravdu řekla, já mám mravní level tak vysoko ložený, že uctívám málokoho. Pro mě jsou třeba vrcholem lidi, co pracují v pomáhajících profesích, nebo řádové sestry, případně někdo, kdo se hodně věnuje charitě. V zásadě ale každý člověk, který žije podle klasického mravního kreditu.

Jeho osobní život musí pokud možno souznít, já to nemám oddělené.

V čem u mě nejede vlak? Úmyslné ubližování druhým, ať už fyzické, nebo duševní. I člověk, který ponižuje často a plánovitě druhé, je u mě přes čáru. Takže třeba lidsky dokážu pochopit i tu nevěru, pokud se neodehraje stylem, že poníží druhého, ale takový člověk pro mě není vzorem.

Vadí mi náznaky šikany a hrubiánství.


Dál co mi napadá, při čem odepíšu druhého člověka je úmyslný podraz.

Vadí mi třeba mstivost, sama za sebe jsem lehce škodolibá, ale mstít se neumím.

Co mi netypicky vadí, je pokrytectví. Někomu to nevadí, mě bytostně. Možná proto, že jsem přímočarý Beran, mám pak cynickou chuť nachytat toho člověka na švestkách.

Jinak mi vadí ta klasika, co většině lidí, ale výše uvedené bych vypíchla, každého tyhle věci nederou.

A záští se až tak nezdržuju, když mě někdo zklame, odstřihnu ho.

Možná mě napadne ještě něco, tak to dopíšu.

Nejradši mám lidi, co se neberou moc vážně a nic moc ze sebe nedělají, i kdyby byli sebedokonalejší a dosáhli sebevíc. Takoví, co ze sebe nejsou poprdění.