Vzhledem k tomu, v jakém časoprostoru jsme se narodila, moje vnímání morálky vychází z křesťanského desatera - jako tomu asi pořád ještě je u většiny lidí v naší kultuře.
Ideál je něco, čeho obvykle žádný smtelník nedosáhne, takže nemám problém uznávat ani lidi nedokonalé. Vždycky záleží na konkrétním člověku a jeho konkrétních činech. Třeba VH nemám problém uznávat a oceňovat jako nositele nějakých kladných myšlenek a hodnot, i když třeba nežil v partnerském životě v souladu s našimi tradičními představami.
Přes co u mě nejede vlak, to je těžké nějak obecně definovat, asi bych řekla, že člověk nesmí být "svině"