Přidat odpověď

Tak já teda žádnej vzor nemám, hodně dlouho jsem byla silně netolerantní a lidi jsem měla za debily (teda většinu, za to co mi kdy provedli a jak byli nízcí a primitivní), chodit s někým kdo má vylepený v pokojíku nějaký plakát Schvarzenegra nebo podobného šaška bylo vyloučeno, prostě jsem se kde komu vysmívala. Sama jsem neměla zásadně vylepeného nikoho.

A vážím si především lidí, kteří svůj život žijí autenticky a na plno i když to někdy s konzervativní morálkou nemá moc společného. Dráždí mě, ale čím jsem starší snažím se soucítit s lidmi závislými, chycenými do sítí vztahů kde jim je ubližováno, dospělé děti, které neumí žít svůj život a skohýkají někde v koutě bez životní síly to změnit.