Přidat odpověď

Připadám si jak debil, ale já fakt mám otřesnou paměť. Knížky můžu číst po roce znovu, protože za pár měsíců už nevím, o čem byly, o jménech hlavních postav ani nemluvím, ty už nevím po pár týdnech. TAkže jsem sice knihomol, ale za nějakou dobu už nevím, o čem knížky byly, tak se ani nemůžu chlubit, jak jsem sečtělá
Když jsme se nastěhovali do nového bytu, tak mě trvalo tak půl roku poznávat sousedy, prostě jak toho člověka nevidím 2x denně a není na něm nic vyjímečného, tak ho nepoznám. Dneska jsem byla na minutku za učitelem angličtiny kolegyně, kterého jsem viděla poprvé v životě, a on za pár hodin přišel k nám do kanclu a já ho nepoznala, ještě jsem tvrdila, že tento je nějaký tmavší a ten co jsem ho viděla já byl světlejší.
Kolegyně už ví, že jsem úplný magor, ale občas, jako dneska, je fakt ohromím (tím nepoznáním člověka, kterého jsem viděla před pár hodinama).
Mám to už od dětství, neurologické vyšetření jsem podstoupila kvůli migrénám a nějaké neurologické poruše v dětství xkrát. Pořád studuju, takže paměť se snažím trénovat, ale stejně to nepomáhá.
Máte to někdo taky, ať se necítím tak mimo? Prostě si hlavně jména, obličeje a teoretické termíny absolutně nepamatuju. U praktických věcí to není tak hrozné.
Myslím si o sobě, že jsem celkem inteligentní, celkem studovaná, IQ celkem nadprůměrné, ale prostě paměť jak akvarijní rybička (kdysi mě spolužák z výšky řekl, že má paměť pár vteřin)