Přidat odpověď

Jano,
chápu, kam míříš, takže podle tvého očekávání:
Ne, nejste přísní rodiče, děláte to výborně a dcera je krásně vychovaná. To kamarádka je příliš benevolentní a dělá to blbě.

A upřímně: Třeba to má kamarádka opravdu o mnoho složitější než ty.
Než se mi narodily děti, myslela jsem, že výchova je téměř všespásná. Když se mi narodilo první dítě, tak do jeho 2,5 let (než se narodil prostřední) jsem věřila tomu, že jsem dokonalá matka. Další dítě jsem se pokusila vychovávat stejně a hle, ono se jaksi "vzpíralo". Dokonce mě tlak okolí donutil jít s ním k psychologovi. Třetí dítě je zase úplně jiné.
Když dám příklad s těmi horami - nejstarší jde, ani nehlesne, všude na nás čeká. Prostředního to baví jen ve chvíli, kdy se přelézají nějaké kameny, prolézají průsmyky, přeskakují potoky, v rovných úsecích najednou vadne a nejradši by se nechal nést. Nejmladší si u toho potřebuje povídat a zastavovat se u kytek, brouků, atd. Dovedu si představit, že mám dítě, které fakt chodit nechce.
Nedovedu si představit, že ho s sebou vezmu na túru, když to nesnáší.