Přidat odpověď

Já byla taky měkká, ale pak jsem zjistila, že devítiletý syn, který se narodil s ideální tělesnou výbavou (cituji dr.) má vadné držení těla a začínající pupík. Takže rehabilitace, opakované dotazy, jestli dělá sport a proč ho nedělá, on zarputile opakoval, že ho dělat nechce a nebude.. Nevím, jestli bylo správnější ho nechat shnít, ale já nutila - respektive jsem mu dala na výběr, že buď bude chodit někam organizovaně, nebo bude dělat jakoukoli sportovní aktivitu, kterou navrhnu já a budeme ji dělat společně, a to hned a bez keců. Vybral si druhou možnost a chvíli to fungovalo, pak přišel s tím, že by chtěl někam chodit, tak teď chodí na volejbal. Vypadá to ale, že s tím zase sekne, tak bude mít zase starej režim "když matka zavelí, jde se sportovat a přes to vlak nejede". Je mu dvanáct a zatím na to slyší, až mu bude šestnáct a pošle mě do háje, asi s tím moc nenadělám, ale dokud do toho můžu mluvit, záda mu zhroutit nenechám.