Přidat odpověď

Antheo,

citim, ze jsme na stejne nebo aspon podobne vlne. Konec sveta jsem vcera necekala, ale myslenky me zavedly do podobnych koncin jako tebe. Take jsem myslela na to, co by bylo, kdyby do nasi planety narazil nejaky asteroid apod. Ceho bych treba litovala, ze jsem dosud neudelala? Jaky bych asi mela strach o deti, ktere tou dobou nebyly se mnou. Nedavno jsem videla na National Geographic vyborny dokument The Story of Earth (je v anglictine i na YouTube), u ktereho jsem si uvedomila, jak moc bereme nasi existenci na teto planete jako samozrejmost. Lidska existence na teto planete jednou skonci, budou to mozna miliony let, pokud se o to nepricini driv lidstvo samo. Pokud se jiste vlady tohoto sveta rozhodnout pouzit atomovou bombu, muze byt uz zitra vsechno naprosto jine. Proto si rikam, ze si musim dat svuj zivot do poradku. Dari se mi cim dal vic si vazit obycejnych okamziku, kdyz deti dovadeji, kdyz se rano nadechnu cerstveho vzduchu, kdyz si dam cokoladu, kdyz slysim hudbu, ktera se me vnitrne nejak dotyka. Jsem za to vdecna. Prosla jsem si pred rokem a pul zivotnim zemetresenim, ktere od zakladu zmenilo muj dosavadni zivot, a od te doby vidim vsechno jinak. Pozitivneji. I kdyz sama nechapu, jak jsem mohla dojit tak daleko. I za to jsem vdecna. A jsem vdecna i za to, ze na svete existuji lidi jako Ty, kteri vnimaji svet podobne, nejsou cynicti a viditelne maji srdce tam, kde ma byt. Preju Ti opravdu pekne, klidne Vanoce!