Přidat odpověď

Hilly, já se 4dětmi tento luxus nemám. To šlo ještě u první dcery, tam jsem to neřešila. Když jí byly 2, narodila se dvojčata, ona v období vzdoru, žárlivosti, navíc s poruchou verbálních schopn. takže nerozuměla - tam šlo občas i o život, když se pokusila utéct do ulice a já s dvojkovým kočárem, který jsem nechala a běžela za ní; pravidelně, když jsem kojila, ona šla dělat neplechu, třeba lézt na kuchyň.linku ... oblékání nám v zimě trvalo hodinu, když se ještě vztekla, čekala dvojčata oblečená, než jsem ji přeprala a oblíkla - pokud bych oblíkla ji jako první, než jsem oblékla dvojčata, ona se svlékla ... dvojčata (teď 5l) jsou samonasírací - jdeme po ulici, jednomu něco přelítne přes nos (rád se vodí, ale občas prostě nemám volnou ruku, páč musím nést stávkující nejmladší batole, které je líné chodit, ale já kočár už odmítám), tak sebou švihne na zem a nic s ním nehne. občas tohle udělají učitelkám ve školce třeba na schodech a to už problém je, protože to už může být nebezpečné. nevyžaduju slepou poslušnost, jsem ochotná někdy i vyjednávat, dám na výběr, pokud to jde, jsou ale i situace, kdy to nejde a pak musím být nekompromisní a trvat na svém.