Přidat odpověď

Maťo,

Rozvod je stresujúca záležitosť a človek to len tak pre nič za nič nespraví.

Tohle je možná ono....jde o posouzení toho, co je pro toho kterého člověka větší stres. To se samozřejmě odvíjí i od těch jeho zkušeností. Pro mě představa takové změny už sama o sobě je stresem, natož změna samotná, takže to už by musel být opravdu velký důvod, abych to podstoupila. No a v mém případě, na základě mých zkušeností z dětství, alkoholismus sám o sobě takovým důvodem není. Násilí samo o sobě by důvodem bylo...myslím, že i mnohem "méně", než nějaká ta rána by mi stačilo, jsem extra přecitlivělá na cílené ponižování a udupávání osobnosti....
Neříkám, že život s alkoholikem by byl šťastný, ale stres, který takový život přináší, má pro mě mnohem míň obludné rozměry než stres z rozvodu.
No a někdo to má naopak.

Není to o tom, že jeden neví, co říká a druhý "sežral všechnu moudrost světa"...můžeme si o sobě vzájemně myslet, jak jsme "blbé", jedna proto, že by ta druhá alkoholika odkopla bez ohledu na to, co s ním před tím prožila, druhá proto, že by ta první pokládala život s alkoholikem za měnší zlo než rozvod....no a nebo to můžeme přijmout jako fakt, že to ta prostě někdo má....

Dotaz na začátku zněl, co je pro koho ještě přijatelné a co už ne...Já napsala, že pro mě alkoholismus sám o sobě důbvod k rozvodu není, ale neříká to nic o tom, jak to mají mít ostatní. Proto fakt nerozumím tomu, proč se ostatní snaží dokázat mi, že jsem absolutně pitomá, naivní a nic o tom nevím, když to mám takhle . No, možná i jsem pitomá, ale mám si to v hlavě přeprogramovat a vzpomínky na domov vymazat jen proto, aby si to o mně ostatní nemysleli? Já to neumím .