Přidat odpověď

Elííí, tuhle situaci jsme zažili asi všechny . Akorát teda můj prvorozenec nedělal tohle pro srandu z vlastní matky (negébil se), ale proto, že měl jiný názor na to, že už musíme jít (houpadla v obchodech apod.), takže chápu, že pro mě bylo nerozčilovat se snazší. Já se tedy nerozčiluju, neprosím, nediskutuju, seberu všechny síly = hodím si dítě přes rameno a jdu. Doporučuju brát na těžký nákup kočárek, to se dá zvládnout snáz; v jedné ruce kočár (golfáč bych z tohoto důvodu nikdy nechtěla ) s nákupem a miminem/batoletem, ve druhé starší dítě, občas ještě kolodrážedlo nahozené na řídítkách, na zádech zpravidla těžký batoh. Většinou jsem i s kočárem tahala manducu, takže menší dítě se dá dát do manduky a větší do kočáru. Fintu "Tak si tady zůstaň, my jdeme" nepoužívám; vyhrožování není zrovna výchovné a hlavně není vůbec efektivní, když výhružku nemůžeš splnit (a ten prevít malý to ví )