Přidat odpověď

Neříkám že by o streptokokovi slyšet před těh., říkám to jako příklad toho, že v dnešní době žena vlastnímu tělu a jeho parametrům v těhotenství z podstaty nemůže rozumět a potřebuje prostředníka, který jí řekne, co má vlastně dělat a popisuje to jako jedinou správnou cestu.
Pro některé ženy je to příjemné, vědět že jsou sledovány odborníkem, některé neustálé ujišťování, že něco nemusí být v pořádku, obtěžuje, mají strach, těhotenství je rozděleno do sektorů, ve kterých se čeká na ty nebo ty výsledky, jako by se odškrtávaly kredity v indexu (bobříci - jak se nepoblít, jak neomdlít v čekárně, jak se nerozbrečet při poz. výsledcích triplů, etc)

Zajímalo by mne, kolik procent dětí se rodí s VVV, o kolik je to více než dříve, že zdravé těhotenství, zdravé dítě, se bere jako nepravděpodobná věc. Na matku se hledí jako na rizikovou, dokud neporodí, a rizikovost/bezproblémovost se posuzuje až ZPĚTNĚ.

Já dostala informaci, že jsem byla rizikově těhotná, osm měsíců po porodu zdravého dítěte - i tak absurdní to může být.
Setkávám se s tím, že lékař bere to, že něco odmítám, jako zásah do svého vlastního osobního prostoru (jak já si to ale vykážu, jak se sakra má psát ten blbý revers, napíšeme tam třeba že matka souhlasí s rizikem smrti, ta mi ale zase přidělává práci, tím, že něco nechce).

Všechno je ok, dokud nedám najevo, že něco chci jinak. Přehazují si mě jako horký brambor, nemám právo o sobě rozhodovat, do telefonu o mně mluví s despektem. Nemusíte tomu věřit ale chovám se zdvořila, submisivně, nejsem agresivní, jen opravdu něco nechci a stalo se mi už podruhé, že jsem byla vyhozena a gyn se takové krávy jako jsem já prostě štítí a to i mi odpovědět na mail.

Kdo je spokojený, super a přeju mu to. Kdo je nespokojený se standardem, ten je jak ve fašistickém režimu prostě vyloučen z péče úplně..