Přidat odpověď

Když se syn narodil, měl imunitu takřka nulovou. Když byl maličký a já na RD, tak jsme to moc neřešili. Jen já a muž jsme se nechali očkovat proti chřipce, abychom ji domů synovi nepřinesli. Na imunologii dostal spoustu růlzných sirupů, které jsme do něho od podzimu do jara dostávali (šlo havně o lactobacilky apod.). Když syn nastoupil do školky (v listopadu) - stihl do konce zimy vybrat čtyři antibiotika. Byla jsem opravdu zoufalá. V té době byl už sám očkovaný proti chřipce, měli jsme strach, co by s ním provedla.
Dnes je synovi 9 let. Každý podzim mu imunoložka předepíše ribomunyl. Občas mu přidám rybí tuk, dětský preventan. Jíme hodně zeleniny a ovoce. Nechci to zakřiknout, ale imunita s emu hezky rozvinula, už si ani nepamatuju, kdy naposledy měl antibiotika, nebo byl déle nemocný.

Znám lidi, co jako maličtí prodělala angínum, chřipku... a zanechalo tonásledky, Moje spolužačka dokonce v 19ti letech umřela - přechozená angína se podepsala na srdci. Takže za mě - u maličkých dětí preferuju posilování imunity, očkování. Dítě musí dostat příležitost k vyzrání imunity.