Přidat odpověď

Když jsem vám nabízela možnost vymazat něco ze svého života, nenapadlo vás smazat své členství v komunistické straně nebo kauzu Jiřina Štěpničková?
S kauzou Jiřiny Štěpničkové jsem neměla vůbec nic společného a ona se taky po svém návratu z kriminálu se mnou pravidelně stýkala. To je za prvé. Pak ke straně: vstoupila jsem tam ve svých šestnácti letech a myslím, kdyby se ta doba vrátila, že bych to udělala zas. Bylo po válce, holka z chudé rodiny, věděla jsem o světě a faktech tak málo...

Vaše slzy nad úmrtím generalissima Stalina byly upřímné, nebo jste už tehdy hrála?
Byly upřímné. Myslela jsem si, že je to velká tragédie. Byl to pro mne otec lidstva. Copak jsem věděla o milionech mrtvých? Copak jsem věděla o Katyni?

Co jste tatínkovi se šlechtickým původem řekla na jeho legendární povzdechnutí: "Proboha, vždyť jsi moje dítě, tak blbá snad umřít nemůžeš!?"
Pro mne byl tehdy vedle. On byl velmi benevolentní, nechtěl páchat násilí na mladé holce. Ale měl.

Občas se omlouváte mamince, nechcete se taky jednou omluvit jemu?
Ne. On mne nevychovával. Kdyby mne býval vychovával, tak mi řekl víc než tu jednu větu. Měl mi říct o vyvraždění carské rodiny. Měl mi říct kupu dalších věcí. A já bych pak z Aurory rozhodně nestřílela.

Pokud jde o Jiřinu Štěpničkovou – je to tak, že jste na začátku padesátých let podepsala souhlas s jejím potrestáním za pokus o emigraci?
Podpis určitě ne. Ale nejsem si jista, jestli jsem tenkrát byla na schůzi, kterou kvůli tomu svolalo vedení. Připouštím, že jsem tam mohla být. Tenkrát jsme se dozvěděli oficiální verzi, že byla napojená na americkou rozvědku a z tohoto důvodu prchala z Československa. Já jsem si prostě myslela, že je agent.

Kdy vám došlo, že to bylo jinak?
Když mně došlo všecko. Při procesech. Horáková, Slánský, Barák. Schod po schodu jsem přestala věřit.
Čtěte ve středeční MF DNES

Rozhovor Barbory Tachecí s Jiřinou Jiráskovou, v němž herečka otevřeně mluví o své nevěře, členství v komunistické straně