Přidat odpověď

luc, v pohodě. Očividně pro tebe byl návrat ke svému původnímu příjmení, ke svobodě, důležitý.
Mé manželství se rozpadlo za jiné situace, na jméno jsem byla po mnoha letech zvyklá, můj otec cítil potřebu brát mě "pod křídlo" víc, než bylo nutné, a návratem k jeho příjmení bych v něm ještě posílila takové to "moje dcera nemá chlapa, musím se starat já", a zároveň jsem nechtěla dětem dát najevo, že mi vadí mít exmanželovo příjmení (které mají i ony), nebo že snad nechci mít s jejich otcem nic společného (mám - je)...
Prostě každý to cítí jinak a volí jinak, proto nařídit zákonem jednu či druhou variantu považuju za kravinu.