Přidat odpověď

Ahoj, holky, jen vás zdravím, to finále je děs, už si, i když mám bříško malé, připadám jak valící se sněhová koule a jsem taková ztuhlá. Jednu chvíli jsem s mimčem jakoby krásně naladěná a vnitřně se těším na porod, druhou chvíli jsem nervózní - jestli poznám, až to opravdu začne - stejně jako minule "netrpím" na poslíčky, takže snad jo, ale zas abych stihla udat M, no, no to stejně nějak dopadne, že...

Katko, za mě - kojení mi divné nepřijde, dokud to vyhovuje matce a dítěti, je to každého věc. Ale představila jsem si toho zírajícího T, a musela jsem se smát. Jo a ňáma, ňáma je taky super .

Wis, já bych dala capáčky klíďo po prvním dítěti, u nás asi obejdnám nové nostalgicky - první, ty nejmenší, půjdou do krabice, co má M s památečnmi věcmi, tak aby měl své první botky i druhorozený/á. Ale uvidím, třeba budu líná, a až mu budou, tak mu je nazuju a hotovo .

Co vaše děti a nočník/plenky? M volá "čurat, honem", což znamená kakat, a tuto potřebu koná na záchodě s redukcí - dětským prkýnkem, ale čurání teda nehlásí ani náhodou a jak pije přes den průběžně, tak ji neposazuju, nějak nevím, kdy , u toho kakání se to víceméně daří, když říká plus tuším, kdy naposledy kakala plus ten výraz v obličeji, když přeruší hru - i tak samozřejmě půlka někdy skončí už v plíně, ale i to je podle mne úspěch. Jak to vypadá u vás?