Přidat odpověď

Udělej, jak chceš. Buď se cítit nebudeš nebo budeš.

Mě v porodnici bylo smutno a za návštěvy jsem byla ráda, poprvé se mnou ležela paní, které chodil zástup lidí, myslím, že byla napůl romka, a mě se to hrozně líbilo, jak všichni byli šťastní, uvolnění, žádná křeč, viděli jen a jen dítě, tak jsem před nimi klidně kojila, nikdo to neřešil, všichni tedy byli zjevně zdraví, nikdo nechrchlal, to by mi velmi vadilo. V porodnici jsem měla spoustu síly, uvařili mi, poradili, pohoda, i z toho důvodu jsem chtěla návštěvy v porodnici spíš než doma, taky člověk nemusí dělat kafe, chodit otvírat, nějak se oháknout, v porodnici noční košile styl padák divná není.

Podruhé za mnou nepřišel nikdo kromě jednou manžela a jednou kamarádky z Rodiny s vlastním novorozencem. Bylo mi strašně smutno.

Hojdat jsem nechala všechny, miminku to nevadilo, spalo a stejně nevidí na 30 centimetrů
Vše, co dítě vnímá po narození, je jen „kvetoucí a bzučící zmatek“ (W. James, 1890)