U mě to vázne na financích. Po spoustě let doma s 1.,2. a 3. dítětem se mi zatím nepodařilo najít práci. Zakladatelce manžel aspoň děti ráno odvede do školy/školky. Já když někde řeknu, že potřebuju práci načasovat tak, abych ráno mohla odvést dceru do školky a aspoň dvě odpoledne v týdnu ji stihla vyzvednout, mám smůlu. Ale teda nevzdávám to v žádném případě, občas seženu nějakou brigádu ap., jenže potom se dozvím od učitelky v MŠ, že tam jaksi dlužíme několik tisíc(já celou dobu žiju v domnění, že posílá pravidelné měsíční platby,a až takhle se dozvím, že před 5 měsíci přestal posílat) a výdělek brigády je pryč.
Je to na bednu, ale já když se jednou k něčemu rozhodnu, už to nic a nikdo nezvrátí.
V to, že ještě potkám nějakého fajn chlapa, pevně doufám.