Přidat odpověď

Já nevím - hodně mě to znepokojuje. Kdo ho nezná, tak na něm nepozná výpadek - třeba při učení, on navenek usilovně přemýšlí, ale mozek je na dovolený, prostě to nejde. To ho navíc stresuje, protože ví, že má omezený čas. Navíc to taky hodně souvisí s tím, v jaké je momentální pohodě - pokud je v pohodě, tak má už chvilky, kdy mu v okamžiku, kdy přestává myslet, dojde, že je třeba se napít a je to. Jakmile ale není v pohodě, není schopen takhle přemýšlet a dostává se do smyčky, naopak odmítá se vzdálit od práce s tím, že pak už nevyřeší vůbec nic. Tím se dostane do stresu a už nenastartuje - nejde to.
Tohle se nejvíc projevuje u diktátů - kdy nemůže odložit tužku. Pokud začnou psát diktát v pro něj nevhodný čas, což se ovšem dopředu nedá poznat, tak se naprosto běžně děje to, že část diktátu je správně a dokonce i hezky napsáno a u zbytku má člověk pocit, že to psal naprosto někdo jiný - křečovité písmo, chyby.....
Ono to funguje stejně u fyz. aktivity - nedokáže podávat stejný výkon po celou dobu. Všimla jsem si toho u plavání, ale myslela jsem si, že to je únavou. Není. Všimla si toho učitelka na tělocvik. Hrají vybíjenou /on skvěle chytá a hází/, přijde krize a vypadá, že míč není jeho kamarád. Vybijí ho, on tam chvilku poflakuje, jako když ho to nezajímá, najednou se zapojí a je jako dřív /jako když si potřebuje oddechnout/. Stejný je to u lyžování - lyžujeme, najednou cvak a vypadá, jak když na lyžích stojí poprvé. Poválí se po zemi, srovná se, postaví se a zase dobrý.