Když má teprve náběh na záchvat, tak mi umí pomoct snížit se na její úroveň, obličej přiblížit k jejímu, hladit ji po pažích a nahlas říkat: ano, já tě vnímám, moc moc tě vnímám, ale teď to nejde. Nevím proč, ale funguje to. Ale když si chce vyloženě něco vyřvat, tak to ji nechám, aby věděla, že tudy cesta nevede. Na veřejnosti se nevzteká. Nosím ji na zádech, tak ji asi uklidňuje ten kontakt. Vztekání na veřejnosti přijde až na jaře, až bude ťapkat