Přidat odpověď

Ahoj Tečko, náhodou jsem narazila na tvůj dopis sem. Také jsem sem kdysi psala a téma znělo: Žiji s agresivním manipulátorem. Můžeš ho zde vyhledat.
No a žiji s ním stále, je to stále horší a horší! Nejen vůči mě, ale také vůči synovi. Ten se ho bojí, ale na druhou stranu ho má rád, protože tatínek je zároveň trenér fotbalu a tam ho má 3x týdně + turnaje. Jinak se mu věnuje i doma. To mě jen odstrkuje, protože nic neumím, nezvládám péči o něj, ani o sebe, jsem neschopná, blbá,...neudu zde vypisovat, co všechno jsem. Jen chci říct, že došlo i na fyzické napadení, nejednou.
Ale co mě nejvíce štve, je, že syn ze strachu ho poslouchá a dělá to jak chce tatínek. Je to přirozené. On je ten silnější, ten, kdo rozhoduje, určuje a má pravdu. Já jsem ta uklizečkam myčka pračka podej podrž přines ...a raději nezavazej.
Bojím se, že když odejdu, že bude velký boj o syna. Myslím, že bych měla syna v péči já, ale za jakou cenu? Za ty hádky, boje a lži? a bojím se, že syn bude chtít být s ním. Stejně by ho měl na ty fotbaly a to není málo.
Já bychse ráda dohodla, na všem, ale je mi jasné, že bych slýchala daleko častěji, co jsem zase v péči o syna zanedbala. Když mě kontroluje teď, co kdy mu dám najíst, kolik a jak ho oblékám a tak, tak pak by vyložene vyhledával.
No ale ty máš pořád šanci odejít, nejste manželé! Děti máš malé! Odejdi dokud je čas!!!!