Přidat odpověď

Já byla v dětství taky nejedlík,naprosto tedy s tvou dcerou soucítím. Hlavně že normální jídlo nenahrazuje občasnými sladkostmi, to by pak neměla chuť na jídlo vůbec.

Já si velmi dobře vzpomínám, jaké jsem měla pocity. Fakt jsem hlady netrpěla, ani únavou. Chuťově jsem zvládala pár jídel, ze všeho ostatního se mi zvedal kufr. Nebyla jsem schopna často pozřít maso.

Samozřejmě byl kolem jídla tyátr. Takže jsem se vždy děsila víkendu, kdy budeme doma celá rodina a u oběda bude problém, že nejím.

Syn je nejedlík po mně, stejně ale z toho mám nervy. Trvám ovšem na snězení jídel, které už má vyzkoušené a jí je. On by rád místo toho něco sladkého. Takže v tomto případě skutečně podmiňuju - když nesníš polévku, nebude to a to.

Jo a to mě zajímá, na mého 4.5 letého nefunguje nic jiného než podmiňování, lépe řečeno vyhrožování. Ale koncipuju to jako příčina - důsledek.

Fakt nemám jinou páku na něj. Nic nefunguje, všechno přemlouvání vnímá jako manipulaci, je chytrej a prokoukne fakt vše. A to se netýká jen jídla.