Přidat odpověď

Taky je můj mladší syn takový.
Přestože jsem se vždycky snažila jet po linii "příčina-následek", dnes(10let) jsou dny, kdy si odmítá i napsat domácí úkol a řve, že nebude nic dělat, když z toho nebude nic mít. Na to zatnu pěsti, napočítám do sta a suše mu sdělím, že za to má střechu nad hlavou, teplou postel, hračky a právo používat počítač. Ale jestli s tím má problém, začneme ty výhody postupně odebírat a pro začátek zakážeme počítač.
Potom se odejdu tiše vyřvat někam do zdi a on se bez obecenstva uklidní a ten úkol časem napíše. Je to strašně vysilující, když dvakrát do měsíce uspořádá několikahodinovou scénu kvůli úkoly, který má potom za 10 minut napsaný.
se starším synam i mladší dcerou je vcelku normální domluva, ale tenhle kousek se vyvedl. Utěšuju se tím, že v životě nebude mít potíže prosadit si svou.