"Když jsem vychladla, řekla jsem si, že na balet teď už prostě chodit bude a jíst že bude taky, to jí důrazně řeknu a budu na tom trvat. Chlap je proti, prý ať si s námi nehraje"
Rozumím tomu tak, že chlap nechce, aby chodila na balet, když jednou řekla, že radši nebude chodit, aby nemusela jíst? Takže chlap je pro to řešení, že nebude chodit na balet a nebude jíst? Postavila bych mu to tak, že ona si s vámi nehraje, ale vy s ní (ty: nebudeš jíst, nebude balet; ona: ok, nebudu jíst, nebude balet).
Chyba se stala (nesmyslné podmiňování), ale dá se napravit, pokud nebudete jako rodiče na ní trvat ("když už jsme jednou řekli...).
Dneska teda nepůjde (omluvíš ji, že od včerejška nejedla a bojíš se, že tam omdlí, nebo tak něco - že není úplně ok zdravotně). Dál dceři vysvětlíš, že podmínění stálým nechozením byl přehmat (nebo to tak nebylo myšleno, že už vůbec) a neplatí pro další lekce. Chlapovi dtto.
Jídlo řešit samozřejmě zvlášť, mj. doufat, že víc pohybu ji rozjí (ale spoleh na to není :-( )