Přidat odpověď

Ano, taky jsem si všimla, že největší úspěchy jsou, když se eliminuje ten boj "kdo z koho." Ale já jsem spíše pohodová, nijak mě nevadilo pomoct s oblékáním předškolákovi, i když by to už měl umět sám, však v 15ti ho oblékat nebudu, nijak jsem to neřešila a do školky jsme odcházeli v pohodě.

Ta příčina - důsledek, jako, neoblečeš se a nepůjdeš na boby mě přijde jako velmi dobrá varianta, hlavně pokud můžu říct, že je mi to jedno, jestli na ty boby půjdeme, já si klidně dám kafe a budu si číst, když zůstaneme doma, mě to fakt neva Jakmile není s kým bojovat, dítě se začne chovat rozumněji.

Chápu, že někdy to nejde a pokud něco musí, snažím se to vysvětlit. Chápu, že někdo i to vysvětlení nefunguje. Měla jsem i situaci, že se zasekl, že se mu nechce jít na výlet, přičemž by tim pokazil výlet několika dalším lidem. Tak jsem nakonec vyhlásila právem silnějšího, že jít musí a že ho seřežu vařečkou, jestli bude ještě dál odmlouvat. Ale toto beru jako opravdu vyjímečné řešení.