Přidat odpověď

No, podle mě je to dost jiné.
Pětileťák chce chodit na nějaký kroužek, ukecává půl roku, kroužek se mu líbí, pak prohlásí, že chodit nebude - reakce "tak UŽ NIKDY na žádný balet nebudeš chodit" mi připadá o třídu pitomější než "je to zaplacené, takže teď tam chodit budeš". Např. proto, že první následek je proklamovaný jako navždy, druhý je na půlrok; nehledě na to, že je dost pravděpodobné, že se to tomu pětileťákovi bude dál líbit.

(Kdyby se dítě bez zjevné příčiny seklo, že někam nechce - tady ta příčina známa je - tak bych pátrala, proč nechce, a podle toho se rozhodla. Já jako dítě v dobách pravěkých takhle odmítla chodit se školkou na plavání a jsem rodičům vděčná, že mě nenutili, ale peníze prostě odepsali. Později jsem se naučila plavat sama, v hrůze, že by mě to někdo zase učil ve škole, kde byl kurs povinný )