Přidat odpověď

Nečetla jsem diskusi, takže se možná budu opakovat, ale přesto mi to nedá...


Na takový vztah bych šla hódně pomaličku, a to z řady důvodů:

a) má 4 děti, tj. s manželkou byl min. 13 let. Po skončení takhle dlouhého vztahu člověk obecně potřebuje čas na "regeneraci", říká se, že starý vztah se uzavírá i až za polovinu doby, po kterou trval. Člověk, který skončí dlouhý vztah, si nemá začínat jiný vážný vztah hned, to nedopadá dobře - buď je to vztahový závislák, který nedokáže být ani chvíli sám, nebo hledá vzrušení a povyražení a můžeš být pro něj jen milenka. Jsou-li tam děti a ten chlap za něco stojí, pak starý vztah vlastně nikdy úplně neskončí, protože vždycky budou rodiči, mají společné děti atd. Já osobně bych se moc bála jít do vážného vztahu s někým, kdo teď skončil jiný dlouhý vztah, nedá se tomu věřit.

b) u dětí máš jakous takous šanci, pokud spolu rodiče už delší dobu nežijí, jinak sorry, v drtivé většině případů se děti proti tobě kousnou, nebo aspoň některé z nich. Otec pak bude muset volit mezi dětmi a milenkou a co z toho asi může být? To je o povaze muže a vztahu k dětem. Já bych v jeho pozici být nechtěla. Pochybuju o tom, že dětem někdo dokáže vysvětlit, že ty nejsi příčinou rozvratu manželství, ony to tak dost možná budou vnímat. Otec je podle mě cvok, že tě chce představovat dětem po tak krátké době.

c) společné bydlení bych teda rozhodně neplánovala - kde? kdo z nich se odstěhoval? jak to je s pobytem dětí u otce? Nastěhuješ si ho do svého 4+1 a uděláš tam 2 dětské pokoje pro nevlastnní děti? Nebo on ještě nerozvedený, čerstvě rozejitý - vezmete si společnou hypotéku a koupíte si velký dům?

d) dost vám hrozí rozdílná dynamika vztahu - on je přece jen někde podstatně jinde než ty. Ty jsi na začátku partnerského života - máš assi představu, seznámili jsme se, zamilovali jsme se, začneme spolu žít, pak se vezmeme a pořídíme dítě (nebo v obráceném pořadí) a budeme šťastní až do smrti... On je prostě jinde - tohle všechno už má za sebou, určitě nebude kopírovat tvé touhy. Průser bude, až to jednomu z vás začne vadit - mu, že ho tlačíš do dítěte, tobě, že on si chce jen užívat sex s mladou milenkou a nic víc


Já si sice taky myslím, že je hodně odvážné do takového vztahu jít, ale nemyslím, že je vyloučené, aby vám to vyšlo. Jen je třeba se smířit s tím, že do ideálu to bude mít hodně daleko. Růžový brýle zamilovanosti jsou hezká věc, ale realita může být dost krušná.
Fakt bych na to šla pomaličku, rozhodně žádné bydlení dohromady, s představením dětem bych počkala minimálně rok po jednoznačném rozvodu/rozchodu jejich rodičů, aby se s tím stihly jakž takž vyrovnat a neházet svou bolest a vinu na novou partnerku otce.
A nastuduj si prosím tě nějakou odbornou literaturu ohledně rozvodů, vztahu nevlastních rodičů a dětí atd. Jinak budeš hodně překvapená, co se může všechnoo dít.