Přidat odpověď

Radou, oficiální zdůvodnění neznám, a chápu velmi dobře tvůj postoj. Takže jen možné důvody, jak je vnímám já:

1. u PPP by se mělo prakticky vždy jednat o děti v akutní nouzi, kdy není dopředu předvídatelné, zda bude možná sanace původního rodinného prostředí či nikoliv. Pěstouni by tedy měli být otevření možnosti návratu dítěte domů, což se u motivace trvalé péče o dítě téměř vylučuje. Mluvím z vlastní zkušenosti - u dítěte, které žilo 6 let v DD bez ochoty původní rodiny se o něj trvale postarat a které bylo umístěno k nám do dlouhodobé PP, se teprve po tomto kroku probudily nějaké pocity zodpovědnosti či co a rodina zmobilizovala svoje rezervy a požádala o vrácení dítěte do své péče. Pro nás, protože jsme nebyli na tuto možnost připraveni, to bylo opravdu hodně náročné.

2. profese pěstouna na přechodnou dobu je náročná na vzdělávání a doprovodné služby, tj. určitě v tom bude i snaha po určité "ekonomické návratnosti", tj. zachovat takového člověka v systému profesní PP delší dobu

3. už nyní je zjevné, že část zájemců o PPP je motivována snahou nalézt rychlejší cestu k adopci co nejmenšího dítěte pro sebe. To není cílem PPP, takže určitě jde i o určitou "prevenci" podobných snah a úvah.

Přesto si ale myslím, že kdyby nastala taková situace, že dítě v krátkodobé PP, které nebude mít šanci na nalezení dlouhodobého řešení v zákonné lhůtě a kterému budou chtít krátkodobí pěstouni nabídnout dlouhodobou PP, soud dá tomuto řešení přednost před umístěním v ústavu.