Přidat názor k článku Vysněná holčička v pětatřiceti!

Sylvie,

mas svym zpusobem pravdu. Ale mam take priklad: s moji babickou jsme se napul starali o moji mamu, ktera po neuspesne operaci zad skoncila na voziku. Babicce bylo 69 a byla v duchodu, ja uz byla samostatna a vydelavala v zahranici. Bylo mi 24, mela jsem dlouhodoby vztah a psa, uvazovali jsme o diteti. Vratila jsem se do CR. Muj zamestnavatel mi tenkrat nastesti umoznil castecny uvazek v ceske pobocce. Babicka se o mamu starala dopoledne, kdy ja byla v praci a ja odpoledne, kdy jsem ji vozila na rehabilitaci. K tomu pes, ktereho babicka odmitala vencit, protoze by ji "utahl" (byl to statny labrador). Mela jsem ale stesti, ze nase babi je zdravi samo. Mezi nami je rozdil 45 let - pokud by babicka byla o neco mladsi, byla by stejne v duchodu, tudiz by chybely finance, protoze ja jako mladsi bych jeste nevydelavala; pokud by babicka byla starsi nebo ne v takove kondici jako byla (a stale je!;o)), s mamou by mi nepomohla. Ja bych uz nejspis mela miminko a bylo by to starani mnohem slozitejsi. Muj priklad ma ale stastny konec, protoze moje mama uz zase chodi;-)

Tyhle veci se proste predpovedet nedaji. Stejne jako se neda predvidat zmena priorit - to, jestli se z praci posedleho dvacatnika vyvine stejne tak postizeny ctyricatnik (jako uvadis priklad sveho muze). Nebo (jako je priklad meho muze) se z praci posedleho dvacatnika vyvine "liny" ;o) ctyricatnik. Chapu to - pokud ma nekdo soukromou firmu, je to proste zavazek, casto zrout casu. Nekdo to dela pouze pro pocit vlastniho uspokojeni (je vazne prima mit vlastni firmu, kde jsem sam sobe svym sefem!), nekdo to oduvodnuje i tim, ze to dela "pro deti"; prave pro to zajisteni. Pak je ale otazka - stoji to za to? Stoji za to obetovani vetsiny casu vlastni firme vymenou za to, ze moje deti me treba skoro neznaji? No jo, to by ale bylo na jinou diskusi;o) Abych to dokoncila a ukazala zrovna na nasem prikladu, ze to tak byt nemusi - muj manzel svoji firmu nema, vydelava na kratkodobe smlouvy, ktere se plati mnohem vic, nez trvale zamestnani. Je placen od hodiny, takze moc nejezdime na dovolenou. Ale zato je doma denne pred patou odpoledni a venuje se dceri. Taky ma tahle prace svoji dan - stehujeme se, coz je "opruz" a ja taky tim padem nemam moc sanci pracovat ve svem oboru. Ma to ale nespornou vyhodu, ktera je nasim cilem - nasetrit penize na to, abychom si mohli poridit vlastni bydleni, zajistit detem penize na vzdelani (fondy) a pozdeji delat praci, ktera se nam libi, i kdyz treba za malo penez. Takze to jednou skonci. Jakmile toho dosahneme (otazka 2-3 let), usadime se a budeme "v pohode". Tim chci rict, ze ted se "honime za penezi", ale nebudeme se za nimi honit vecne, takze zrejme budeme ti pohodovi ctyricatnici. Mezitim si ale urcite poridime dalsi miminko...