Přidat odpověď

Mrskla jsem keramickou miskou s polívkou, byla úplně na cimpr campr.
Ještě jsem jednou vyhodila pečený kuře z okna. Ale pak mi došlo, že je tam pes a jelikož jsem mu nechtěla nechat propíchat střeva kostma, šla jsem mu to obrat.
Ale už neházim, bylo to neefektivní.
Co mi vadí nejvíc je, že řvu ve vzteku na děti. Jednou strhly umyvadlo, cca 2 minuty poté, co jsem jim řekla, aby se nevěšely na to umyvadlo, nebo ho strhnou. Slyšela jsem ránu, pak řev dětí. Vlítla jsem tam, běžně zkoukla, zda někde nestříká krev, pak děti dostaly sprchu mého běsnění. Ještě byly v šoku, jak to umyvadlo spadlo a já tam na ně ječela.... To mi je líto dodnes. Přitom taková pěkná dovolená to byla a konec to podělal. Dcera mi cestou domů řekla:
"Bylo to pěkný, akorát jsi tam byla ty".
Nedokážu být tak nějak laskavá. Prostě řeknu dětem "neskákejte po posteli, já s váma na šití nepojedu". Rána, řev a moje reakce je "vidíš, co jsem ti říkala". A pak, když usnou, si k nim v noci lehnu, pomazlim se s nima, prohlížim si je, hladim je po vlasech.
Co jsem teď zase doma, nevrhám a neřvu, dokonce i mého klidného muže krotím, když ho děti vytočej.