Přidat odpověď

Chodic je muj manzel, blby je, ze chodi fakt dlouho, v radu hodin a ja se doma, davno z hadky vychladla svijim predstavou, co se mu stalo. Vetsinou pak vola at ho vyzvednu mnoho desitek km od domova, pac uz nema silu na navrat

Ja jsem hazec a kopac, veci, kterejma trisknu ve vzteku na zem a nerozbijou se, mam nutkani jeste rozdupat. Jednou jsem si brutalne zarazila do nohy hrebik z naky podzimni dekorace, kterou jsme meli povesenou na vchodovych dverich. Sundala jsem ji a vymenila za vanocni a tu podzimni nechala lezet v predsini, pac jsem aktualne nevedela kam s ni. Za dva dny se manzel optal jestli ji nekdy uklidim, coz me ehm vytocilo, takze jsem na nej zacala jecet at se podiva, jak ji na miste uklidim a milej venec s dynema a susenejma sipkama mrskla na zem a rozslapala. Akorat jsem netusila, ze venec soudruzi v Cine pri vyrobe prospikovali hrebikama a pze nenosim backory, tak nasledne hrebiky prospikovaly moje chodidlo.

A jeste mi pripomnel manzel, ze jednou jsem v hadce hodila proti zdi misu plnou ocistenych a na maly kousky nakrajenych hub, ktery jsme ten den nasli. Bylo toho asi pet kilo a suseny pidi kousky hub jsme nachazeli roztrouseny po obyvaku jeste za dva roky.

Za highlight ovsem povazuju okamzik, kdy jsem prokopla vsi silou obrovskou krabici plnou sklenenych vanocnich ozdob. Moc jich vcelku nezbylo