Přidat odpověď

Kudlo, já ti rozumím, všechno se ale ovlivnit nedá. Já jako samoživitelka si těžko můžu hodit nohy na stůl, zůstat doma s dcerou tak, jak bych si přála, abych byla tam, kde chci a kde je mě třeba. Vím, že každý má na výběr. Každý může pryč, teoreticky. Chtěla jsem odjet ze země, totálně, pryč, za přírodou a někam jinam, kde je líp, protože pořád ještě věřím... a nastavit si tam ty svoje hodnoty, udělat si svůj život s dcerou, abysme se měly tak, jak to má být. Ale není to možný.
Chtěla bych být tam, kde jsou lidi, kteří mají hodnoty v pořádku, ale nejde to, i když vyvinu extra snahu, je k ničemu.
Teoreticky se můžu odstěhovat někam na farmu, a mít pokoru před každým zvířetem, který budu muset porazit, a nedívat se na nenažranost kolem. Jenomže to prostě není možný, a tak se ze snů a z řešení, který se zdají jednoduchý, stává utopie.
Možná prostě stárnu, a když není řešení, snažím se to brát tak jak to je, pořád ze mě ale nezmizela nějaká hořkost, že tohle není dobře, a že to, v čem žijí ostatní, není moje.