Přidat odpověď

Ale já v tom musím žít, v hodnotách, který sdílejí lidi a připadá jim to v pořádku. Jsou tak nějak šťastní, že jdou ráno do práce, odpoledne z práce, vyzvednou děcka, udělají úkoly, navaří, a o víkendu vyrazí na nákup, a do kina, a pak prodebatují spoustu času nad tím, jaký byly slevy, a koho budou volit. Celý rok pracují, aby si našetřili na dovolenou, kde si odpočinou. Já prostě tomu nějak nerozumím, víceméně jsem v tom taky, ale prostě mi to nestačí. Já to ňák nechci sdílet.
Kolem je prostě spousta zajímavých věcí, opravdu zajímavých, a já je chci všechny vidět, obsáhnout, zažít, pochopit, vyzkoušet, naučit se, vědět... takovej krátkej čas tady máme, a je toho tolik, mně prostě z práce-do práce-nakoupit-uvařit tak nějak nestačí. A ostatní jsou v tom šťastní, a já se do toho pořád nějak neumím posadit.