Přidat odpověď

"Žijeme hrozně! Hrozně žijeme! Jano, copak tohle je nějakej život? Takhle sis ho představovala? Vynes odpadky - přines prachy - vyzkoušej děti - odpadky ven - děti domů - jdi do práce - nakup cestou z práce - vydělávej, angažuj se - vynes odpadky. To odporný pinožení se, stereotyp, šeď, nuda, námaha po něčem, co tě vlastně vůbec nezajímá, marná snaha o něco, co je ještě marnější, nervozita. Když jsme byli mladší, tak jsme si představovali, že to bude všechno jinak. Jano, přiznej se, že víc než láska tě daleko víc zajímá maso na svíčkovou a nová polička do kuchyně. Vždyť my už se vůbec nedokážeme spontánně radovat, z blbostí, odvázat se, udělat něco prostě jen tak, bez důvodu, bez příčiny, prostě jen tak, třeba... vylízt na strom!"