Přidat odpověď

Fiš, ještě k tomu něco - já jsem, když jsi o tom psala, fakt myslela, že máš na mysli, že ti lidi sdílejí něco hnusnýho nebo bezcharakterního, s čím nesouhlasíš, ale k tomu stavu, který popisuješ jako nežádoucí a k nežití, já jsem se naopak po letech dopracovala jako k jedinému, co má (pro mě) cenu, po docela dlouhé době snahy o to něco zažít, pochopit, naučit se, vědět... to mě dlouhodobě nezasycovalo, nenaplňovalo či jak to nazvat, jsou věci, který je zajímavý vyzkoušet, ale po čase to začne být nuda.

Čímž nemyslím, aby člověk rezignoval na poznávání a omezil své obzory na slevy a kino, ale mě těší i ta každodenní mravenčí práce, která jakoby není vůbec vidět, to, že můžu mít vedle sebe lidi, které mám ráda a oni mě, občas je mi dopřáno poznat někoho jiného a zajímavého, občas se dostanu k zajímavé práci, občas se mi povede něco dobrého uvařit... že můžu žít a vnímat a sem tam něco kolem sebe ovlivnit.

To mi v současný době přijde takovej nářez, že už nepotřebuju ujíždět na ničem jiným.