Přidat odpověď

ještě něco k těm kukuřičným listům... můj táta byl taky samoživitel, a taky neměl nic jinýho, než brzo ráno do práce, večer domů, tam starost o mě, domácnost a o to, jestli koupit na zimu sobě boty nebo mně kabát.

Nevím, jak to vnímal on, dost možná, že podobně, jak popisuješ Ty, ale já dobu strávenou s ním považuju za fantastickou, dobrodružnou, spikleneckou, poučnou... nebyl žádný krasavec, boháč, vlivný ani důležitý člověk, ale hodně toho věděl a strašně moc mi toho předal. Mimo jiné i díky té zdánlivě ubíjející všednodennosti.

Nevím, jak to líp napsat, samozřejmě, že člověk nějaký relax potřebuje a mému tátovi se bohužel asi nevyplatilo, že ho neměl, ale chci tím říct, že i té každodenní rutině se dá dát trochu jiný náboj a směr, a že i ona má obrovský smysl a že ho tam snad lze i nalézt.