Přidat odpověď

Právě, že nikoho takového neznám. Já jsem totiž strašnej nervák a nevím jak z toho ven. Je mi jasný, že působím strašně nejistě, nevím, co odpovídat na blbé otázky. Dávno mě opustily naivní představy o krásné práci, která je zároveň mým koníčkem, účetnictví mě vlastně zase tak moc nebaví, ale rozhodla jsem se pro něj, protože mi přišlo, že s tímto vzděláním najdu práci snáz, než třeba jako absolvent historie. Ikdyž by mě to velmi bavilo, s rodinou a v našich podmínkách je to nereálné. A mám zaměstnavatele přesvědčovat o tom, že dělat holku pro všechno je mým vysněným životním cílem. Vím, že se to budu muset naučit, odstranit nervozitu a strach, ale nevím jak na to.
Je tu ještě jedna věc. Ve svém předchozím zaměstnání jsem neměla se svým šéfem, zrovna nejlepší vztahy. Přesto, že jsem se snažila jak jsem mohla, nic mu nebylo dost dobré. Za půl roku s ním si připadám starší o 10 let. Přestože do práce chci a z finančních důvodů i musím, nemůžeme žít trvale jen z manželova platu, v koutku duše mám ze svých nadřízených strach, bojím se, že něco udělám špatně a tak trochu se cítím dobře sama doma. Je to začarovaný kruh.