Přidat odpověď

Je zlatej. Nic mi nevyčítá. Já to měla trochu jinak, než je současný trend "nejdřív kariéra a pak dítě". Otěhotněla jsem v posledním ročníku gymnázia, maturovala když měl Cipísek měsíc. Po rd jsem začala dělat "u pásu" na dohodu o pracovní činnosti, kdy jsem do práce chodila "na zavolanou" a díky tomu byla bohužel chvílemi na pracáku, chvílemi "stála u mašiny". Takže vím, co je to dělat u pásu. Nechtěla jsem blbou Andulou nikoho urazit, ale vzpoměla jsem si na některé své tehdejší spolupracovnice. Našla jsem tam pár holek, s kterými bylo super si pokecat, byly tam moc fajn. Ale pár holek v čele s mistrovou ... No coment. Pak jsem začala dělat fakturantku a pomocnou administrativní sílu u čerpačky. Práce to byla fakt dobrá a chodila jsem tam ráda, i za slušné peníze a dobrý kolektiv. Zároveň jsem začala dělat dálkově vš, obor účetnictví. Loni v zimě přišla nečekaná možnost dělat účetní v jiné firmě. Protože mi bylo jasný, že bez praxe mi i vš bude platná jak mrtvýmu zimník, dala jsem stávající práci vale a vrhla se do nové. Bohužel to nedopadlo (to je na dlouhou historii). Teď jsem zrovna zdeptaná z bývalého šéfa, bojím se další práce, i když jsem v předchozím zaměstnání vycházela se všemi skvěle. I když jak to teď píšu, tak mi pomalu dochází, že asi zbytečně panikařím a jsem možná moc netrpělivá, vždyď vlastně pomalu po krůčkách jdu vždycky za lepším a lepším a jsem nervózní, že to trvá moc dlouho.