Přidat odpověď

Je podle vás pobírání podpory a evidence na úřadu práce znevýhodňujícím faktem při hledání výše postavených pozic? Mám na mysli lidi, kteří pracovali na manažerských, případně nemanažerských ale vysoce specializovaných pozicích, a na jednou jsou bez práce a jdou se zaregistrovat a říct i o podporu. Nekouknou na to personalisté v životopise jako na profesní selhání, nedostatečné našetření si na období bez práce, není to vnímáno jako "šel pod svou úroveň, takového raději nebrat" apod?

Muž je od února ze dne na den bez práce, a my bez příjmů kromě mého rodičáku. Nedostal žádné odstupné, takže ten příjem z podpory v nezaměstnanosti nutně potřebujeme. Dnes se šel poprvé v životě zaregistrovat na pracák, vůbec se mu tam nechtělo, šel tam po mém opakovaném požadavku, vnímá to právě jako degradující fakt. Mě to tak hrozné nepřijde, myslím, že dneska není ostudou jít na pracák ani z vyšších pozic, prostě doba je zlá, a on je teď jako jakýkoli jiný nezaměstnaný, bez ohledu na to, jaké má vzdělání, praxi a co dělal dosud. Řekla bych, že teď není doba na hrdost a gentlemanské odmítání podpory od státu, když živí čtyři děti.
Máme finanční rezervu na dva měsíce života. Jak to vnímáte vy - patří takoví lidé na pracák, nebo ubírají dávky potřebnějším?

A ještě druhá část dotazu - praktická. Nemáme ani jeden s pracákem zkušenost, tak se možná ptám jako tatar. Muž věří, že si práci najde sám nejpozději do dvou měsíců, takže po ÚP nebude chtít, aby mu práci hledali. Už začal vyjednávat s lidmi z oboru a hledat řešení, nesedí doma a nebrečí. Stačí mu čistě ta podpora a státem hrazené zdravotní pojištění, abychom přežili do první výplaty. Jde to takhle, nebo se bude muset chodit ucházet o práci, kam ho pošlou?
Díky.