To výborně znám
hele,moje taktika: No a co, tak se bojím, dokonce strašlivě. Kdo by se nebál, když leze po 7letech mezi plenama mezi "lidi". Normálně si ten strach "na plný pecky" pustím, "prožiju" - tím přestane bejt "zábavnej". A pak si řeknu "Bát se SMÍM, ale přesto tam JDU."
A jdu. A bojím se jako blázen, ale to neva, personalisti jsou taky lidi, a kde nejsou, tam by se ti stejně pracovalo blbě.