Přidat odpověď

Bouřko, povídej si s ním, dej mu lžičku do ruky a nech ho řádně vyhládnout. My byli vychovaní tak, že stůl je nedotnutelný, neleze se na něj (jen výjmečně, pokud potřebuju něco na stropě), a jídla si má člověk vážit. Blbneš u jídla? To je vidět, že nemáš hlad. A nekompromisně jídlo sebrat, i kdyby řval jak tur. Do týdne posedí, aspoň u jídla. Najez se a jdi. Ale šaška bych mu nedělala a abych za dítětem lítala se lžící po bytě? Tak to už teda vůbec ne, nejsem jeho pohůnek.